Benny Mánek
AI můžeme považovat za plod přirozeného vývoje kapitalismu, ke kterému odjakživa svojí náturou směřoval. Ambice vytvoření neúnavného pracovníka, který pracuje zadarmo a poslouchá na slovo. Bez názorů, bez citů, bez protestu. Může nějak tvůrci pomoct?
AI je momentálně prosazováno jako jistý revoluční nástroj v mnoha tvůrčích i uměleckých odvětvích, od programování, přes literaturu až po grafický design. Když přihlédneme k jeho využití v mainstreamové filmové produkci, tak se v současné době staví především do rolí scénáristů, herců či VFX umělců. Zde narážíme na zajímavou shodu. Scénáristé, herci a VFX umělci jsou jedni z nejvíce zasažených profesí dlouholetou ignorancí ze strany produkčních společností v Hollywoodu. Mají za sebou roky nejistoty, neadekvátních platů a nedůstojných pracovních podmínek. I přes svoji profesionalitu jsou po letech odměněni obavami o své pracovní místo. Smlouvy, které práva pracujících ochraňují nejsou bezmezné a už nyní se objevují AI herci a podíl AI na tvorbě scénářů a speciálních efektů. Takový je ale Hollywood, místo nekonečných korporátních bojů. Jaký vliv má ale AI na dokumentární tvorbu?
Mezi tvůrci dokumentárních snímků, se napříč generacemi objevuje názor, že AI se dá přirovnat k podobnému novému nástroji, jako byl u filmu ku příkladu nový zvuk. Tvrdí, že AI je pomocník, se kterým mohou konzultovat odborná témata a který jim tvůrčí proces zjednoduší a zrychlí. Tento přístup bych ale rozdělil na dvě problematické roviny – jednak vnímání AI jako nezávislé entity a zároveň použití AI z důvodu urychlení výrobního procesu.
AI, především AI Chatbot, je lidmi rychle po jeho představení v roce 2022 posazen do pozice jakési vševědoucí umělé osoby. Je zosobněn jako jistý instantní asistent. Pokud se zaměříme na využití AI Chatbota tvůrcem v preprodukci, či produkci dokumentárního filmu, který se zaměřuje na řídce prozkoumaná témata či na investigativní postupy, tak může nastat problém se samotnou subjektivitou jeho vnímání. Chatboti jsou totiž známí pro svoji omezenou schopnost konfrontace – aneb jdou cestou mimikování názorů daného člověka, či veřejně prosazovaného narativu. Nejedná se tak o jedince, se kterým by tvůrce diskutoval své nápady, ale o inteligenci, která kopíruje jeho vlastní chování. Tvůrce by tak do budoucna při užití AI ve vývoji dokumentu mohl být jednoduše izolován od subjektu, se kterým pracuje. V momentě, kdy argumentujeme, že dokument má zachycovat jistou formu reality, jak tuto realitu může tvůrce „režírovat “, když s ní není konfrontován? Tvůrce se jednoduše může uzavřít do bubliny, jehož přemýšlení nad subjektem dokumentu může být značně ovlivněno izolací konverzace s Chatbotem.
Tato jednostranná konverzace se pojí i se skutečností, že tento asistent má nějaký původ. AI není abstraktní elektronická entita, ale produkt masivně rozvíjejících se firem, které doposud nejsou nijak zásadně legislativně regulované. Již několik firem s AI chatboty, bylo konfrontováno se značnými obnosy financí ze strany soukromých osob, či vlád konkrétních zemí, aby regulovaly svůj obsah a dopomohly svému AI Chatbotovi prosazovat určitý narativ (ChatGPT, Grok). Tato neobjektivita, kterou mohou na první pohled Chatboti disponovat, je velice snadno narušena a znova může ovlivnit, ba i manipulovat, s myšlenkovým a tvůrčím procesem autora.
Něco jako urychlení výrobního procesu zůstává znova do jisté míry kapitalistickým konceptem. AI nepřináší žádné tvůrčí inovace – přináší pouze to, že nemá hranice. Umožňuje další krok v nekonečném ekonomickém růstu, který kapitalismus vyžaduje. AI je trénováno na milionech lidmi vytvořených uměleckých děl a literárních titulů. Není zde nic, čeho by člověk nebyl schopen dosáhnout, pouze pro to potřebuje daný čas. I těžko představitelně dosažitelné věci jako je ku příkladu AI imitace hlasu, byla již dávno dosažitelná před AI – příkladem jsou vocaloidi. Syntetický hlas programovatelný na počítači pomocí vzorků hlasu. AI tento složitý proces jenom urychlila. Jakékoliv VFX efekty jsou a byly možné již od raných 90. let. Speciální efekty ve filmech byly dokonce natolik dokonalé, že si Hollywood své umělce již nemohl dovolit. A v současné době za ně hledají levnější náhradu.
Takové zrychlení výrobního procesu dává smysl v exaktních vědách, v lékařství, či strojírenství, kde jakékoliv zrychlení inovací může mít pozitivní dopady na další vývoj v jednotlivých průmyslech. Je ale vážně urychlení něčeho, co má být tvůrčí proces, žádoucí?
Dokument by měl ve svém spojení s realitou radikální. Oproti mainstreamovým hraným filmům, by se měl postavit na druhou stranu průmyslu. Pomalý, tvůrčí vhled do reality, jejíž definice je definicí lidskou, nikoliv umělou. Měl by být obrazem anti – růstu, opakem rychlého obsahu, ke kterému fikce průmyslově inklinuje. Především by se měl dokument distancovat od AI vzhledem k jeho lidskoprávnímu základu. Datacentra a servery AI aktivně ničí obrovské zdroje pitné vody a celé komunity lidí jsou kvůli těmto centrům přemístěny. Je tak jen otázka času, kdy jednotlivé tvůrce nahradí AI v práci, či v jejich domově.
A tak je konečnou otázkou: Pokud něco, co můžeme získat, jakkoliv jinak stojí na lidském utrpení a prolité krvi, potřebujeme to skutečně? Je to skutečně Náš zájem?
