Anežka Vopařilová
Dokumentární filmy jsou mému srdci velmi blízké, ovšem často jsem si při jejich sledování pokládala otázku „Kde jsou hranice etiky v dokumentárním filmu? A jsou vůbec nějaké?“. Na tyto a otázky jsme se na konferenci, zabývající se právě tématem etiky v dokumentu, snažily nalézt odpověď. Konference mi pomohla dojít k jistým řešením tohoto tématu.
Prostřednictvím dokumentů může autor nejen předávat intimní příběhy jednotlivců či širších skupin, ale také se zabývat citlivými společenskými či globálními tématy. Při dokumentárním zpracovávání závažných globálních a společenských témat jako je například klimatická krize, lidská práva a chudoba, je důležité, aby si autor řádně uvědomoval na jak tenké hranici stojí a jakou moc má v rukou. Neboť pokud jsou tato témata zpracovávána za účelem senzace může mít dílo, v kontextu působení na diváka, nevratné následky. Tyto důležité otázky by měl autor diváctvu předávat přímo a věcně bez jakéhokoli přikrášlení, které by mohlo napomoci k již zmiňovanému senzacionalismu. Jen tak si divák může uvědomit závažnost těchto témat.
Ve chvíli, kdy autor přijde s tématem, k němuž se ruku v ruce váže i vize, jak toto téma zpracovat, padá na tohoto tvůrce nevyhnutelná tíže zodpovědnosti a tu musí mít po celou dobu tvoření na zřeteli. V procesu tvorby už to není jen autor a jeho vize, za kterou si bezohledně jde. Naopak, musí se neustále ohlížet kolem sebe, pečovat o lidi vystupující v tomto jeho projektu a přistupovat k nim s co největším respektem a pochopením. Ano, umělečtí tvůrci mi mohou oponovat, že s tímto přístupem dojde k narušení jejich plánované vize, ovšem je důležité k protagonistům jako k lidem přistupovat, a ne z nich uměle vykonstruovat neautentickou figurku, díky níž bude film nejspíše divácky atraktivnější.
S tématem etiky také souvisí objektivita, slovo velmi hojně používané v souvislosti například s veřejnoprávními médii je ovšem lehce zavádějící. Jak je známo objektivity nejde plně dosáhnout, jelikož bude vždy zabarvena osobním názorem jedince či skupiny, a to i v dokumentárním film. Je ovšem důležité, aby měl autor na zřeteli diváctvo, které očekává, že dokument bude autentický. Tedy takový dokument, který je natočen nezaujatě a jehož hlavním účelem není ukázat autorovi názory (v tomto ohledu byl velmi zdařile natočen dokument Softly Brutal, promítaný v roce 2024 na festivalu v Jihlavě).
Závěrem bych chtěla zmínit, že etika v dokumentárním filmu je skutečně rozvětveným tématem, o kterém je ovšem nutno neustále hovořit a tím jej dostávat nejen do povědomí autorů ale i do povědomí veřejnosti. Čím víc bude diváctvo informováno o etice v dokumentu tím víc si k tomu druhu filmu bude budovat kritické myšlení. Tvůrce by měl ve svém díle udržovat v rovnováze tři základní věci, upřímnost k divákovy, respekt a senzibilní přístup k protagonistovi a zpracovávanému tématu. Jen tam může etika v dokumentárním filmu skutečně fungovat.
