Jakub Smetana
Vývoj nejrůznějších modelů umělé inteligence se v posledních dvou letech rapidně zrychlil. AI postupně proniká do každého koutu našeho všedního života, nejrůznější algoritmy jsou již pevnou součástí téměř všech internetových platform, sociálních sítí i jiných aplikací. Existují modely, které pomáhají s překladem, analýzou dat, řeší matematické rovnice nebo pomáhají s rychlým a přehledným vyhledáváním informací. V podobné míře se začínají tyto algoritmy využívat i v tvůrčích profesích, kdy už se zdaleka nejedná pouze o generování textového obsahu, ale existují stále více spolehlivé nástroje pro editování fotek, úpravu či generování videí nebo práci se zvukem, dokonce i s lidským hlasem. Jak ale toto využívání umělých inteligencí v praxi mění pohled na autorské dílo? Může se tak dílo, které vzniklo za pomocí algoritmu, cvičeného pouze na archivovaném materiálu jiných autorů, vůbec nazývat?
Tato otázka rozhodně nemá jednu správnou odpověď, zvláště z důvodu obrovského množství algoritmů, které do kategorie AI řadíme. Pokud například bude v titulkách konkrétního filmu uvedeno „při tvorbě bylo použito AI“ a tato informace nebude více rozvedena, můžeme si pod tím představit cokoliv od korekce titulků, přes generování konkrétních scén, až po algoritmickou generaci celkového scénáře. Další důležitou proměnnou pro zodpovězení této palčivé otázky, je způsob, jakým s těmito nástroji autor nakládá. Opět je velikým rozdílem, pokud tvůrce využije nějaký z modelů umělé inteligence pro zjednodušení nějakého čistě technického problému v průběhu produkce, nebo jestli AI využívá pro některou kreativní složku snímku, jakou může být už třeba výběr tématu.
Vznik nové technologie a její následné využití v některé z uměleckých disciplín se rozhodně nestal v historii poprvé, a někdy dokonce znamenal vznik umění zcela nového, příklady může být fotografie, filmu jako takového, nebo 3D renderování v reálném čase pro tvorbu počítačových her. Tvorbu počítačové hry si jednoduše můžeme vzít jako protipříklad k produkci filmu za pomocí AI. U počítačových her se lze beze sporu bavit jako o autorských dílech (i když třeba kolektivních), a to i přes to, že render konkrétního snímku za nás dělá počítač, za generaci zeleně může algoritmus, a změny počasí i chování NPC jsou komplexně řízeny umělou inteligencí.
Podle mého názoru tedy při tématu autorství nezáleží, zda byla AI použita, ale spíše jakým způsobem a k jakým účelům. Přistupuje-li k ní autor jako k nástroji, který výrazně usnadní nějakou technickou část tvorby, podobně jako přistupuje 3D animátor k jakékoliv funkci Blenderu, potom konflikt s autorstvím nevzniká. To by se stalo až ve chvíli, kdy by byla využita pro nějakou kreativní část tvorby, která může být psaním scénáře, výběr látky, design kostýmu, nebo třeba vymýšlení stylistických prvků.
