Jan Lipšanský
V závěrečné části letošní konference režisér Tomáš Rampula zmínil jednu věc, která mě zarazila - využití AI ve filmu považuje za stejný proces, jako když sochař vytváří sochu. Nevím sice, jak ostatní účastníky, ale ve mě tento názor zanechal dost rozporuplných dojmů.
Prvně si položme otázku, jestli se tvorba audiovizuálního díla skrze AI a tesání sochy dá vůbec srovnávat. Když má sochař před sebou kus kamene, je s ním většinou spojená už představa, v jaký tvar či konkrétní objekt ho chce přetvořit. Následně svůj nápad začne postupně tesat, činí náročnou fyzickou i psychickou práci, aby dílo dostalo přesnou vysněnou podobu. Když režisér generuje obsah přes AI, často zadá podrobný popis toho, co přesně chce vygenerovat. Po určité chvíli, úměrné náročnosti výsledné podoby, pak dostane již hotový audiovizuální materiál, který může do díla přímo vložit. Zároveň může takto editovat již natočený záběr do vylepšené podoby, která má ve výsledném díle vyvolat konkrétní efekt.
Už z toho se dá vyčíst určitý rozdíl - několik hodin tesání sochy proti několika minutám tvorby videa přes AI. Přitom ale lze pozorovat další rozdíly. Zatímco sochař dává pracně dohromady vlastní, detailně konkrétní nápad, režisér při využití AI podle mě ani v tomto ohledu nemůže být tak přesným. Výsledné dílo není především jeho, ale hlavně vygenerování jeho strohých představ skrze hutný algoritmus, který vznikl na základě komparace mnoha již existujících děl na dané téma. To navíc může následně přetvarovat do úplně jiných podob než předchozí, dokud režisér nebude s výsledkem spokojený. AI obraz pak snadno přinese i expresivnější záběry, než když jsou skutečně natáčeny. Čistě fyzicky tak zde máme další výrazný rozdíl - výslednou podobu totiž nenese autor sám, ale samostatně vytvořený výsledek na základě zadání, jehož přesné znění ale nemá jak vyjít najevo.
To pak vyvolává otázku autorství daného audiovizuálního díla. Abych nemusel úplně odbočit od počátečního porovnání a svoji úvahu zbytečně zesložiťovat, srovnejme sochaře s režisérem konkrétní AI scény, jelikož se takto modelově dá vždy mluvit o jednom autorovi. Když ale v porovnání zajdeme hlouběji, dostaneme se k složitější autorské otázce. Zadání režiséra je jeho text, ale výsledná podoba, kterou svět uvidí, je tvorba AI. Ta vzniká na základě algoritmu, který jsem už výše načrtl. Sám o sobě vychází z mnoha desetiletí existence digitálně uložených obrazů, videí i zvuků, které často výsledné dílo stvoří skrze "zprůměrovanou" směs nejčastějšího a nejrelevantnějšího k zadání. Výsledek pak těžko nemůže vypadat úplně odlišně od všeho, což se týká snad jakéhokoli vygenerovaného pohybu či obrazové textury včetně její barevné kombinace. Právně je vlastníky obsahu AI systému firma, jež ho vytvořila. Jenže už dnes se můžeme setkat s právními spory proti AI - například když Disney a Universal společně žalovali Midjourney za to, že jejich konkrétní výsledky animovaných obrazů až moc připomínaly jejich signifikantní typy animace. Za tou sice autorsky stojí společnost, ale jen právně. Výsledná podoba jejich animovaných filmů je dílem mnoha animátorů, editorů i kreslířů, kteří se na tvorbě podílí a dávají jim výsledný tvar. Když takto přistoupíme k AI, je jeho autorství teoreticky dílem každého, kdo kdy něco digitálně zveřejnil. V takovém případě se ani nedá vystopovat konkrétní počet autorů.
Když už jsem ale hlouběji v mentální sféře autorství, nemohu nezmínit, že by nešla vztáhnout na mého modelového sochaře. Jeho nápad na sochu taktéž vychází z určitého "algoritmu", který si v sobě vytváří celý život. Každé jeho dílo tak nemusí být naprosto spontánním, ale modifikované vlivem například oblíbenými uměleckými díly, životními zkušenostmi a zážitky, společenskými či politickými názory a obrovským množstvím jiných aspektů, které v něm vedly až k tomuto okamžiku, kdy na základě části z nich začne tvořit svoji sochu. Vše už tu vlastně bylo - a autorem by pak v tomhle případě mohl být každý, kdo měl na sochaře v jeho životě vliv.
Dá se ale vůbec takto postihovat otázka autorství? V tomto případě pak lze dojít i k tomu, že autorů je tolik, až možná ani žádný neexistuje, jelikož každý umělec byl vždy inspirován těmi předešlými, přičemž ti také... a dalo by se pokračovat až do doby, ze které žádné autory neznáme jménem. Nechci ale být tak radikální a vrátím se zpět k tomu, že oba dva, sochař i režisér, jsou v tomto případě autoři. Oba vytvořili své dílo na základě vlastních algoritmů, tudíž víc dává smysl porovnat, který je bohatší na vjemy a vzpomínky. Jenže ani to nic přesně nevysvětlí - digitální algoritmus funguje na základě rychlé dedukce ze všeho, co do něj bylo přidáno, zatímco ten lidský funguje na základě mnohaletých zkušeností a prožitků, které se vždy v danou chvíli a pod vlivem situace přesně spojí. Lidský se ale nedá rozpitvat pamětí i plností obsahu, tudíž je to v tomto aspektu stále nesrovnatelné.
Nakonec zbyde jediné - jejich výsledek. Oba moji autoři ho mají před sebou, oba o něm mohou říct, že je jen jejich. A tady už bych se neptal na to, kdo je autor, ale kdo z nich je více autorem než druhý. Tím se vlastně vracím na úplný začátek, kde jsem již mezi řádky odpověděl. Práce sochaře jde více z něj, jelikož výslednou podobu dá dohromady náročnou prací, zatímco režisér si to nejnáročnější nechá vytvořit či dotvořit za sebe. Nehledě na předchozí hlubší úvahu jsou oba v tomto případě "absolutními" autory. A když se pak "absolutním" hodnocením mezi nimi stane pouze porovnání, osobně víc ocením dílo sochaře než režiséra, jelikož jeho algoritmus je méně očividný.
